Česko přichází s implementací balíčku Evropské unie zaměřeného na boj proti praní peněz

Nařízení ve svém článku 3 stanovuje povinné osoby:

1. úvěrové a finanční instituce (nařízení mezi finanční instituce nově řadí i poskytovatele služeb kryptoaktiv);
2. auditoři, účetní a další, kteří poskytují podporu či poradenství v daňových záležitostech;
3. notáři, advokáti a další nezávislé právnické profese, jestliže se jménem svého klienta účastní finančních transakcí nebo transakcí s nemovitostmi nebo se podílejí na jejich plánování či provedení;
4. poskytovatelé svěřenských služeb nebo služeb pro obchodní společnosti;
5. realitní makléři a další pracovníci v oblasti nemovitostí, nově i při zprostředkování nájmu s měsíčním nájemným od 10 000 EUR;
6. obchodníci s drahými kovy a kameny, obchodníci se zbožím vysoké hodnoty⁶ nebo s kulturními statky a uměleckými díly, včetně jejich skladování a zprostředkování obchodu ve svobodných celních pásmech (od 10 000 EUR);
7. poskytovatelé hazardních her;
8. poskytovatelé skupinového financování;
9. zprostředkovatelé hypotečních a spotřebitelských úvěrů;
10. provozovatelé investiční migrace, tedy zprostředkovatelé pobytových a občanských programů výměnou za investici;
11. nefinanční smíšené holdingové společnosti;
12. fotbaloví agenti a profesionální fotbalové kluby při určitých transakcích (tato část pravidel se použije až od 10. července 2029).⁷

Směrnice navíc umožňuje členským státům rozšířit působnost i na fyzické a právnické osoby v odvětvích, která nejsou přímo uvedena mezi povinnými osobami. O takovém kroku informují Komisi a uvedou odůvodnění hrozících rizik, posouzení dopadu takového opatření a které požadavky stát hodlá na tyto další subjekty uplatnit. Komise s AMLA posoudí, zda je takové rozšíření přiměřené a neomezuje volný pohyb služeb, kapitálu nebo svobodu usazování. Komise může také vyhodnotit, zdali nepřijmout takové opatření na úrovni EU a nezařadit dané odvětví mezi povinné osoby. Členské státy tato odvětví oznámí Komisi do 10. ledna 2028.

Zvláštní pravidla se pak uplatní pro zvláštní sektory, u kterých bude probíhat registrace nebo povolovací proces (směnárny, provozovny proplácející šeky, poskytovatelé svěřenských služeb nebo služeb pro obchodní společnosti) nebo regulace ke zmírnění rizik (provozovatelé hazardních her).

Nově se budou za politicky exponované osoby považovat např. členové řídících orgánů politických stran, které mají mandát v celostátních výkonných nebo zákonodárných orgánech nebo v regionálních či místních výkonných nebo zákonodárných orgánech zastupujících volební obvody s nejméně 50 000 obyvateli. Nově mezi ně patří také vedoucí regionálních a místních orgánů v celcích s nejméně 50 000 obyvateli a členové řídících orgánů národních i mezinárodních sportovních federací. Opatření se použijí rovněž na rodinné příslušníky politicky exponovaných osob a na osoby, které jsou s nimi známy jako blízcí spolupracovníci (nejde tedy o „osoby blízké“ ve smyslu § 22 občanského zákoníku).

Směrnice zavádí pravidla pro posuzování rizika praní peněz a financování terorismu. Na úrovni EU bude Komise hodnotit rizika praní peněz a financování terorismu a vypracovávat doporučení členským státům ohledně opatření, kterými by se měly řídit. Toto posouzení bude provádět každé čtyři roky od 10. července 2028. Pokud identifikuje nová rizika, doporučí státům aktualizovat národní mechanismy pro posuzování rizik a navrhne vhodná řešení. AMLA bude vypracovávat stanovisko pro Komisi ohledně rizik praní peněz a financování terorismu, a to poprvé do 10. července 2030 a poté vždy jednou za dva roky.

Stejně tak budou posuzovat rizika členské státy. Minimálně každé čtyři roky provedou analýzu rizik, na základě které přijmou vhodná opatření pro jejich zmírnění. Kromě praní peněz a financování terorismu budou státy posuzovat riziko obcházení mezinárodních sankcí. Státy také musí mít určený orgán pro koordinaci vnitrostátních opatření.

Cílem nových pravidel je zajistit, aby informace předkládané do centrálních registrů byly dostatečné, přesné a aktuální. Směrnice proto harmonizuje pravidla pro evidenci, aktualizaci a ověřování správnosti údajů. Subjekty pověřené vedením centrální evidence mají oprávnění ověřovat údaje a provádět kontroly v prostorách právnických osob v případě, že budou mít pochybnosti o správnosti informací.

Příslušné orgány, orgány stavovské samosprávy, daňové orgány, Europol, AMLA, EPPO a OLAF budou mít okamžitý a plný přístup k rejstříkům v celé Unii. Kromě toho mohou k některým informacím přistupovat i osoby z řad veřejnosti s oprávněným zájmem. Mezi tyto osoby patří například novináři a organizace občanské společnosti; příslušné orgány třetích zemí jsou samostatnou kategorií s vlastním režimem přístupu. Pravidla pro přístup osob z řad veřejnosti reagují na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 22. listopadu 2022 ve spojených věcech C-37/20 a C-601/20 (WM a Sovim SA proti Luxembourg Business Registers), kterým Soudní dvůr prohlásil za neplatné ustanovení 5. směrnice zakládající přístup nejširší veřejnosti, protože šlo o nepřiměřený zásah do práva na soukromí a na ochranu osobních údajů. Oprávněný zájem proto musí být prokázán (více jsme psali v kontextu aktuální novely zákona o evidenci skutečných majitelů zde).

Nařízení v tomto ohledu obsahuje podrobnější pravidla pro skutečné vlastnictví. To může být založeno na dvou složkách: vlastnickém podílu a kontrole. Obě složky musí být posuzovány nezávisle a paralelně. Skutečným majitelem je fyzická osoba, která společnost přímo či nepřímo ovládá, ať už prostřednictvím vlastnického podílu (vlastnictví 25 % a většího podílu nebo podílu na hlasovacích právech nebo jiný majetkový podíl ve společnosti, a to i ve formě akcií na doručitele, na všech úrovních vlastnictví), nebo jinými prostředky. Komise navíc může pro vybraná riziková odvětví stanovit delegovaným aktem nižší práh, a to až na 15 %.

Právnické osoby usazené mimo EU jsou povinny zapsat své skutečné majitele do centrálních registrů, pokud mají vazbu na EU, např. pokud vlastní nemovitost v Unii. U nemovitostí se tato povinnost uplatní zpětně na vlastnictví nabyté od 1. ledna 2014.

Registry nemovitostí

Členské státy musí také zpřístupnit registry nemovitostí finančním zpravodajským jednotkám a dalším příslušným orgánům prostřednictvím jednotného přístupového místa. Registry musí obsahovat údaje o nemovitosti, vlastnictví (včetně ceny, za kterou byla nemovitost pořízena), historii nemovitosti a případné nároky, omezení a břemena, jako jsou hypotéky, soudní omezení a vlastnická práva.

Finanční zpravodajské jednotky jsou základem pro vymáhání pravidel a směrnice harmonizuje úpravu jejich pravomocí. Dává finančním zpravodajským jednotkám přímý přístup k široké škále administrativních, finančních a dalších informací, jako jsou daňové informace, informace o finančních prostředcích a jiných aktivech zmrazených na základě cílených finančních sankcí, informace o převodech finančních prostředků a kryptoaktiv, národní registry motorových vozidel, celní údaje a národní registry zbraní a zbrojního materiálu.

Směrnice rovněž objasňuje poskytování informací finančními zpravodajskými jednotkami vyšetřujícím orgánům a orgánům dohledu. Finanční zpravodajské jednotky budou nově moci včas zastavit nezákonné toky například tím, že pozastaví obchodní transakci nebo mohou upozornit povinné subjekty na informace důležité pro provedení hloubkové kontroly klienta. Spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami v celé EU bude posílena vytvořením jasného právního základu pro fungování systému pro bezpečnou komunikaci mezi zpravodajskými jednotkami.

Všechny povinné osoby musí podléhat náležitému a účinnému dohledu orgánu dozoru. Státy mohou povolit, aby dohledovou funkci vykonávaly orgány stavovské samosprávy, pokud mají dostatečné pravomoci a náležité finanční, lidské a technické zdroje pro plnění svých funkcí. Orgány dohledu musí hlásit podezření finančním zpravodajským jednotkám.

Posiluje se také přeshraniční spolupráce mezi vnitrostátními orgány dohledu. Směrnice umožňuje zřízení kolegií dohledu ve finančním i nefinančním sektoru, např. pro společný dohled nad povinnými subjekty působícími ve více členských státech nebo jako přeshraniční skupina. Další podporu kolegiím dohledu poskytuje AMLA, která vypracuje regulační technické normy pro řádné fungování kolegií.

Povinné osoby musí provést kontrolu klienta vždy při:

• navázání obchodního vztahu,
• provádění příležitostných obchodů ve výši alespoň 10 000 EUR (u převodů peněžních prostředků a u poskytovatelů služeb kryptoaktiv již od 1 000 EUR, u hotovostních obchodů se alespoň identifikace provádí od 3 000 EUR),
• účasti na vzniku právnické osoby, na vytvoření právního uspořádání nebo – u účetních, daňových poradců, notářů, advokátů a poskytovatelů svěřenských služeb – na převodu vlastnictví právnické osoby, a to bez ohledu na hodnotu transakce,
• podezření na praní peněz nebo financování terorismu,
• pochybností o pravdivosti nebo přiměřenosti získaných údajů.

Nařízení navíc zavádí zvláštní opatření zesílené hloubkové kontroly pro přeshraniční korespondenční vztahy pro poskytovatele služeb kryptoaktiv. Kromě toho musí úvěrové a finanční instituce a poskytovatelé svěřenských služeb přijmout zvláštní opatření pro zmírnění rizik, pokud se jedná o obchodní vztahy klienta, který celkově drží aktiva v hodnotě alespoň 50 000 000 EUR (bez hodnoty jeho hlavního obydlí) a dochází k nakládání s aktivy ve výši alespoň 5 000 000 EUR.

Každá z povinných osob bude také muset jmenovat compliance manažera z řad členů vedoucího orgánu a compliance officera odpovědného za každodenní dodržování pravidel.

V celé EU bude rovněž stanoven maximální limit pro platby v hotovosti ve výši 10 000 EUR. Limit neplatí pro platby mimo profesní činnost a pro platby a vklady v prostorách úvěrových institucí, vydavatelů elektronických peněz a poskytovatelů platebních služeb. Státy si mohou stanovit vlastní nižší limit. V České republice dnes platí limit 270 000 Kč za den podle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, unijní pravidlo tedy bude přísnější.

Směrnice udává členským státům pravidla pro to, jak mají ukládat peněžité sankce za závažná, opakovaná nebo systematická porušení pravidel povinnými osobami, ať už úmyslná, nebo nedbalostní. Takové sankce musí být dostatečně vysoké. Obecně musí horní hranice sazby činit nejméně dvojnásobek prospěchu získaného porušením pravidel, nebo nejméně 1 000 000 EUR, podle toho, která částka je vyšší. Pro úvěrové a finanční instituce je hranice přísnější: u právnických osob nejméně 10 000 000 EUR nebo 10 % celkového ročního obratu a u fyzických osob nejméně 5 000 000 EUR. Právě u finančního sektoru jde oproti původní úpravě o zdvojnásobení, dosud šlo o 5 000 000 EUR, resp. 5 % obratu.