V pondělí 20.4. 2025 vláda schválila Akční plán k Národní strategii pro čelení hybridnímu působení na roky 2026–2027. Jde o důležitý krok pro posílení odolnosti České republiky vůči moderním bezpečnostním hrozbám, které se dotýkají nejen státu, ale také ekonomiky, kritické infrastruktury a soukromého sektoru.
Za velmi pozitivní považujeme, že se plán výrazněji věnuje ekonomické bezpečnosti, zranitelnosti dodavatelských řetězců a odolnosti kritické infrastruktury. Správným směrem jde také pokračování školení státní správy a zapojování tématu hybridního působení do národních i mezinárodních cvičení.
Zvláštní pozornost si zaslouží úkol zaměřený na mapování českých závislostí na surovinách, produktech a službách z rizikových oblastí. Právě takové analýzy mohou být v době krize zásadní pro připravenost státu. Za důležité ale považujeme, aby se tento přístup výslovně vztahoval také na zdravotnické materiály a léčiva a aby do něj bylo systematicky zapojeno i Ministerstvo zdravotnictví.
Stejně tak vítáme, že se má v aktualizaci Posouzení rizik ČR více zohlednit hybridní působení. Aby však šlo o skutečně využitelný nástroj, bylo by dobré, aby stát vedle samotného vyhodnocení rizik budoval i praktický systém sdílení doporučení a opatření směrem k relevantním aktérům, včetně soukromého sektoru.
Za mimořádně důležitý považujeme úkol věnovaný strategické komunikaci. Právě zde je ale zároveň největší rozpor mezi textem schváleného plánu a reálnými kroky vlády. Akční plán ukládá MZV, MV a MO průběžně navrhovat, realizovat a vyhodnocovat strategické komunikační aktivity. Jenže vláda mezitím zrušila odbor strategické komunikace na Úřadu vlády a ministerstvo vnitra začlenilo strategickou komunikaci zpět pod tisk a PR. Není proto vůbec jasné, kdo má tyto úkoly fakticky vykonávat, kdo je bude koordinovat a s jakými kapacitami.
Pokud má stát strategickou komunikaci brát jako součást obrany proti hybridnímu působení, nemůže ji současně institucionálně oslabovat. Bez jasné odpovědnosti, odborných týmů a politické podpory hrozí, že jeden z klíčových úkolů plánu zůstane jen na papíře.
Podobně u cvičení by bylo žádoucí, aby se vedle státní správy více zapojovali i provozovatelé kritické infrastruktury a další aktéři mimo stát. Hybridní působení v praxi necílí jen na úřady, ale na celé ekosystémy závislostí a služeb.
Schválený akční plán proto vnímáme zároveň jako důležitý posun i jako test důvěryhodnosti vlády. Dokument je v řadě oblastí ambiciózní a správně pojmenovává problémy, které je třeba řešit. O to víc ale vyniká, že k řadě úkolů nejsou zjevně přiřazeny odpovídající personální a finanční kapacity.
Český stát umí strategie a akční plány přijímat. Mnohem slabší bývá v tom, aby je skutečně provedl. U nového akčního plánu proto nebude rozhodující, kolik úkolů se formálně vykáže jako rozpracovaných, ale zda vláda vytvoří podmínky pro jejich reálné plnění. Bez lidí, peněz, koordinace a průběžné odpovědnosti zůstane i dobře napsaný plán pouze dalším strategickým dokumentem do sbírky.
“Nový akční plán je zjevně ambicióznější a širší než plán schválený předchozí vládou na rok 2025. O to větší je rozpor mezi tím, co vláda schválila na papíře, a tím, co dělá v praxi. Na jedné straně rozšiřuje úkoly státu v čelení hybridnímu působení, na druhé straně ruší nebo oslabuje kapacity, které budou pro jejich plnění nezbytné.”
Veronika Víchová, expertka Odolného Česka, analytička Centra pro informovanou společnost